Pokud byste měli tipnout nejprodávanější signovanou kytaru, napadlo by vás asi hned několik nástrojů. Trochu překvapivě je jím stále klasický Gibson Les Paul, který je dodnes považován za podpisový model v padesátých letech velmi populárního kytaristy Lese Paula (vl. jm. Lester William Polsfuss, 1915 – 2009), jenž se výraznou měrou podílel také na technických inovacích použitých u této ikony. Ale které signatuře patří podle loňských prodejních čísel druhém místo?
Je to Ibanez JEM Steva Vaie? Red Special Briana Maye? Jeden ze Slashových modelů Les Paul? Nebo EVH Wolfgang Eddieho Van Halena? Pokud byste hádali cokoliv z výše uvedeného, mýlili byste se, protože správnou odpovědí je Ernie Ball Music Man Majesty Johna Petrucciho.
Sám Petrucci tento překvapivý výsledek prozradil při jednom z rozhovorů, týkajícího se právě jeho modelu Majesty, který v době vydání první produktové série využíval nové konstrukční koncepty, čímž v určitých ohledech zpochybňoval letité normy pro stavbu kytar.
„Ukázalo se, že je to tak úžasný nástroj,“ komentoval Petrucci vývoj MM Majesty, a prohlásil: „Nyní jsme v pozici, kdy jsou tyto podpisové kytary nejprodávanějšími signaturami hned za Les Paulem, což je pro mě ohromující. Poměrně brzy ve své kariéře jsem zjistil, že mě opravdu zajímá vývoj gearu. Měl jsem spoustu názorů na to, jak by design a komponenty měly vypadat. Vždycky jsem měl v hlavě tyhle ergonomické věci.“
„Když jsem se před dvaceti lety spojil s Ernie Ball Music Man, byl jsem rád, že pracuji s lidmi, kteří jsou naprosto ponořeni do konstrukční problematiky a řešení různých alternativ a nápadů, které jim muzikant předloží. Byli připraveni na výzvu. Když došlo na vývoj edice Majesty, jež následovala po mých předchozích modelech Music Man, spousta designových detailů již byla rozpracována.“
„Mým cílem nebylo znovu vymýšlet věci, na kterých jsme předtím tvrdě pracovali, ale primární bylo posunout kytaru na další úroveň tím, že uděláme naši první verzi s průchozím krkem. Ovšem nechtěl jsem jen postavit neck-through variantu mých starších Music Manů. Měl jsem představu, že udělám kytaru, která bude jako řízení závodního auta – všechno na ní bude tak snadné. Byla lehká, křivky a kontury vám prostě nepřekážely, na krk se hrálo neuvěřitelně pohodlně a měla skvělou mechaniku. Všechny tyto věci jsme si na začátku stanovili za cíl.“